Ivančena 24. 4. 2010

Tato skautská akce začala nezvykle brzy. Dalo nám trochu námahy než jsme se ráno vyhrabali z postelí. Do Štítů jsme jeli s rodiči Kotěte. Na Orlici jsme vyzvedli Čertíka, takže jsme už byli všichni. Na náměstí ve Štítech jsme byli mezi prvními, štítečtí skauti přicházeli postupně. Z našeho střediska jela ještě Wiky a pak vlčata z Králík pod vedením Renka. Pak jsme se stavovali ještě pro skauty v Zábřeze a už jsme mířili do Frýdlantu. Po zhruba dvou hodinách, kdy jsme někteří ještě dospávali a jiní naopak řádili, jsme byli na místě. Pořídili jsme několik hromadných fotek a cesta k vrcholu mohla začít. Trasa byla mírnější, ale i tak nám to dalo zabrat. Po cestě jsme potkávali skauty, kteří šli z jiných směrů a mezi nimi jsme se potkali i s naším střediskovým vůdcem Fandou. Přijeli ještě s Magdou, Májou, Ševou a Fanouškem autem. Pár metrů před mohylou obdržel každý, kdo zdolal cestu, placku s motivem Ivančeny a sv. Jiří. U mohyly jsme si každá našla místečko, kam se kamínek z domova krásně vlezl
V jedenáct hodin jsme se zúčastnili mše, kterou vedl … Pak bylo u mohyly slavnostní zahájení, na kterém promluvil starosta Junáka. My jsme si mezitím dali něco k snědku, a pak se naše cesta ubírala výš – na Lysou horu. To už ale nebyl žádný malý kopeček. Cesta byla všelijaká, od kamenů přes bláto až ke sněhu. Sluníčko nám krásně svítilo, takže se šlo hned veselejiJ Kája (Čertík) šla s Wiky a ostatními nahoru, kde chvilku pobyli. Výhledu si moc neužili, neboť všechno zakryla oblaka. S Terkou (Kotětem) jsme se vrátili zpět k autobusu. Už před pátou hodinou dorazila i zbylá část výpravy a my se vydali zpět k domovu. Cesta byla klidnější. Že by proto, že jsme byli tak unavení? Ze Štítů jsme jeli něco před osmou opět ve stejném složení. Holky, byly jste skvělý!


Marion