Setkání s oldskauty 14. 1. 2012
V sobotu 14. ledna 2012 se sešla kralická vlčata a světlušky v chlapecké klubovně, aby strávily dopoledne s oldskauty a dověděli se pár zajímavostí z historie skautingu na Králicku, s přesahem i do historie červenovodské. Sice jsme ještě nevypátrali vše, ale to, co máme je také velmi zajímavé.
Pozvali jsme dohromady šest bývalým, ale i současných skautů, ale přišla polovina. Přišel pan Stanislav Vacků, který skautoval v letech 1947 – 1950. Dále Dana Peichlová, která vedla světlušky v Červené Vodě od poloviny 90. let do roku 2002 a nynější střediskový vůdce František Severin.
Zahájili jsme junáckou hymnou. Poté jsme si pustili prezentaci historie na Kralicku, která spadá do roku 1936. Prošli jsme rozkvět skautingu po 2. světové válce, sjezd Jiráskovy oblasti, který se konal v květnu 1948 a který pořádalo středisko Sněžník Králíky. Zmínili jsme se o osobnosti Antonína Honzáka – Rena, který před junáky v Králíkách vedl i junáky v Ostředku, ale i o jiných osobnostech. Dále o zatýkání v 50. letech a věznění Rena. Obnovení skautingu v roce 1968, kdy skautům byla vrácena chata nad městem, a konaly se tábory. K těmto letům nám pan Vacků řekl mnohé. Kde byly klubovny, že na každé schůzce je Ren zkoušel otázkami typu: Jaký druh stromů roste na náměstí? Co je na špičce věže muzea? apod. Povyprávěl o životě v táboře, kolik jich jezdilo, popsal i některá tábořiště, kdo měl co na starost (13 letý kluk měl na starost vaření pro 20 členný tábor), jaký byl program (ne tak organizovaný jako dnes, ale každý se zaobíral nějakou jinou činností) aj. Děti se jej ptaly na různé otázky, třeba jestli také měli různé zkoušky jako my dnes, jaké měli postele apod. Host by jistě ještě vyprávěl dál, ale vlčata a světlušky už byly neposedné, tak jsme poděkovali a světlušky zazpívaly písničku „Slunce vyhouplo se nahoru“. Jestli je to stará skautská píseň, nevíme, ale rády jsme ji secvičovaly. Poté jsme se společně vyfotili a rozloučili se s panem Vacků, protože musel zase domů.
Poté si Dana Peichlová (Velká medvědice) sezvala děti ke stolu a pověděla jim o sobě a jak ke skautu přišla. Promítaly jsme fotografie, které byly staré 10 -20 let a společně s Fandou (střediskovým vůdcem) popisovaly fotky a vzpomínaly na tábory, výpravy, historky, lidi… Na fotkách děti poznávaly stávající činovníky a vedoucí často ve vlčáckém a světluškovském věku. Také přinesla své fotky z dob, kdy aktivně skautovala a ukazovala nám je. Sem tam se na něco dětí zeptala, třeba jak to vypadá na táborech u nás, jestli ví, co to setonův hrnec atd. Čas se nachýlil a Dana nás musela opustit. Ještě předtím však zazpívala vlčata svou písničku. Fanda s námi ještě chvíli zůstal. Zahrály jsme si hru na Slepého v kruhu a světlušky zahrály slovenskou scénku Popoluška. Ta zase potěšila Fandu. Zakončili jsme pokřiky všech šestek. Setkání se zdařilo a hosté odcházeli také spokojeni.
Setkání trvalo dvě hodiny. Po celou dobu jsme měli na lavicích vystavené fotografie a různé památky vztahující se k historii (známka, domovenka, brožurky, stezky, kroniky, zápisníky apod. Dále staré ročníky Junáka z let 1968 – 1969. Abychom se představili, především panu Vackovi, vystavili jsme i fotografie z akcí na nástěnku a své kroniky. Každý ze zúčastněných hostů dostal na památku tohoto dne obrázek Kralického Sněžníku s poděkováním. Pan Vacků ještě dostal od střediskového vůdce šátek ke sto letům. On nám zase přispěl do naší sbírky předmětů tím, že nám daroval fotografii Rena ve skautském kroji a klobouku, kde bylo vidět i vyznamenání válečného kříže. To bylo něco, co jsme nečekali a moc nás to potěšilo. Také jsme se dohodli, že uspořádáme podobnou akci pro vedení, kde by pan Vacků měl více prostoru a jistě by mohli přijít i ti, co v tento den nemohli.