Darmoděj

1. Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě,

šel včera městem muž a já ho z okna viděl,

na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon

a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý

a já jsem náhle věděl: ano, to je on, to je on.

R. [: Na, na nana, na na na, na na nanana na,

na, na nana, na na na,na na nananaa naa:]

2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,

v odpadcích z popelnic krysy se honily

a v teplých postelích lásky i nelásky

tiše se vrtěly rodinné obrázky,

a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R:

3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,

měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad,

a on se otočil, a oči plné vran,

a jizvy u očí, celý byl pobodán,

a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

R. Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,

jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se

Můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem

když prodává po domech jehly se slovníkem.

Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,

a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,

stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,

jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,

a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.