Frankie Dlouhán

1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou

lidem nad hlavou, smutnou dálavou,

já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,

za čas odletěl, každý zapomněl.

R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán,

po Státech toulal se jen sám,

a že byl veselej, tak každej měl ho rád.

Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,

a každý, kdo s ním chvilku byl,

ten dlouho se pak smál.

2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl,

slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,

a když pak večer ranče tiše usínaj',

Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.

R:

3. Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít,

jeho srdce spí, tiše smutně spí,

bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl,

farář píseň pěl, umíráček zněl.

R: