Míle a míle

1. Míle a míle jsou cest, které znám,

jdou trávou i úbočím skal.

Jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,

a já na všech s vámi stál.

Proč ale blátem nás kázali vést,

a špínou nám třísnili šat?

R. To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,

ten vítr, co začal právě vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest

a dál po nich zástupy jdou.

Kříže jsou bílé a lampičky hvězd

jen váhavě svítí tmou.

Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést,

spí v hlíně těch práchnivých cest?

R. To ví snad jen déšť …

3. Dejte mi stéblo, a já budu rád.

I stéblo je záchranný pás.

Dejte mi flétnu, a já budu hrát

a zpívat a ptát se vás.

Proč jen se úděl tak rád mění v bič,

a proč že se má člověk bát?

R. To ví snad jen déšť ...