Onam, onamo

1. Onam, onamo, tam za horama

rozbořen v rumy dvůr v stínu skal.

Byl mého cara, který tam kdysi

s junáky svými na stráži stál.

2. Onam, onamo, bych uzřel Prizren,

kolébku svojí, svých otců hrad,

minulost dávná v kraj ten mě láká,

se zbraní v ruce půjdu tam stát.

3. Onam, onamo, z rozvalin bílých

na vrahy zahřmí můj mocný hlas:

" Pryč, more bídný, od krbu otců,

dluh dávný splácet nastal již čas!"