Strom II.

1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát,

svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát,

po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil

a táta mu u prašný cesty života strom zasadil.

R: A on tam stál, a on tam stál,

a koukal do polí, a koukal do polí,

a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí,

korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,

a jeho pokladem byla tráva střapatá.

2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomnělm

jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl,

a z vísky bylo město a to město začlo chtít

asfaltový koberec až na náměstí mít.

R:

3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl,

ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil,

tak naposled se do nebe náš strom pak podíval

a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal.

R:

4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál,

a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál,

dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával

a jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál.

R: Jak tam stál, stál tam sám,

a koukal do polí, a koukal do polí,

a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí,

korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,

a jeho pokladem byla tráva střapatá ...